Historie a současnost

Naše základní škola je škola s dlouholetou tradicí, s pohnutou historií, poznamenanou nedostatkem prostor, stěhováním budov, nepřízní osudu, změnou režimů, střídáním učitelů. Ale přestála těžké časy a rozvíjí se už více než 200 let.

Současná škola

V současné době je naše škola moderní školou – materiálně technickým vybavením i vyučovacími metodami a formami. V učebnách je výškově nastavitelný nábytek, 5 tříd má interaktivní tabuli, další jsou vybaveny data projektorem s plátnem. Počítačová učebna má 22 pracovních míst. Pedagogové mají k dispozici notebooky, využívají multimediální softwarové programy pro lepší názornost výuky.

Od roku 2015 je ve škole zřízena přípravná třída. Pro hodnocení a komunikaci s rodiči je využívána internetová žákovská knížka. Školní družina má 5 oddělení, bohužel, jenom 2 z nich jsou v samostatných místnostech. Školní jídelna vaří zdravě a chutně, od října 2015 nabízí výběr ze dvou jídel.

Tak jako v minulosti i v současnosti se škola snaží nejenom vzdělávat, ale i vychovávat. Snažíme se vytvářet u žáků pozitivní hodnoty, vyvolat pocit spolupatřičnosti ke škole, obci, městu, hrdosti na sebe, naučit žáky respektovat ostatní. Tvořivý přístup k řešení problému a ochota se učit a pracovat jsou základem naší práce.

Škola perokresba

Z historie školy

Když se podíváme do minulosti, zjistíme, že nelze s jistotou určit, kdy byla škola v Kyjích založena. V archivních zápisech již v polovině 18. století je zmínka o školním poli a chaloupce přistavěné ke dvoru, již byla asi farní škola. Najdeme zde i zápis o pozemku pro učitele a v roce 1754 i o odměně kantorovi za přisluhování o bohoslužbách. To vše naznačuje, že tu byla školní pastouška, do které mládež docházela jen v zimě, protože zjara musely děti na pastviny.

První zachovanou zprávu o škole máme z roku 1816, kdy 30. dubna byla provedena vikářem školní vizitace. Kantorem byl František Vocel. Kyjská škola stála při hřbitovní zdi, byla jednotřídní. Budova byla malá, vlhká, strop a dveře shnilé. Děti byly nuceny sedět i na zemi a často stonaly…Zapsaných bylo 144 žáků, ale pravidelně do školy chodilo jenom 99.

Obec musela postavit novou školu. Stavět se začalo v roce 1841, v čísle p. 16, kde je škola dodnes. Nová budova byla vysvěcena 24. 8. 1842. Byla jednopatrová, v přízemí byl byt pro učitele a pokojík pro pomocníka, v prvním patře byly dvě třídy. Školní obvod tvořily Kyje, Hostavice, Aloisov, Štěrboholy, Malešice, Dolní Počernice a Hrdlořezy. Škola byla postupně rozšířená na troj -, čtyř- a pětitřídní, ale ani to nestačilo. Počet žáků v těch letech se pohyboval mezi 131 – 212. Od roku 1875 vedl školu řídící učitel Josef August, v roce 1876 ve škole působila Eliška Tylová, dcera spisovatele J. K. Tyla.

Roku 1878 byla škola rozšířena na trojtřídní. V roce 1885 byla zemskou školní radou povolena čtvrtá třída, ale farář Schlesinger a knížecí správa zřízení čtvrté třídy znemožnili. Přitom bylo v první třídě 157 žáků. Mladší učitelé ze školy utíkali, neboť tu byla těžká práce s velkým počtem dětí a malá láska ke škole ze strany obce a představitelů církve i šlechty. Teprve v roce 1893 byla čtvrtá třída otevřená. Školní budova se dvěma třídami kapacitně nestačila, proto obec jedná o přístavbě. Odpůrci však opět dosáhli, že se škola nepřistavovala a ve staré kronice najdeme zápis: „ Tak stará škola se rozvíjela chudá a opuštěna i od těch, kteří se měli o ni starat.“

S přestavbou se započalo až v roce 1912. Škola byla rozšířena na pět učeben a kabinet. A opět můžeme citovat zápis z obecné kroniky: „ V celkem málo utěšených poměrech žila obecná škola v Kyjích před válkou. Mnoho dětí – učitelé se střídali, vábila je blízkost Prahy, ale nenalezli často vhodného bytu. A láska představitelů a občanů ke škole? Té bylo velmi málo. Deset let trvalo, než byla škola upravena přístavbou. Místní školní rada byla v zajetí dvorů, tj. jejich majitelů a málo dbala o blaho školy. A občanstvo – chudou školu, popelku – nemělo více rádo!“

Od školního roku 1920 – 1921 mají Štěrboholy svou vlastní školu, a tak počet žáků v Kyjích klesl. Od roku 1922 se datuje rozmach Kyjí, obec roste jako houba po dešti na vše strany. Vznikají nové vilové čtvrti, vzrůstá počet obyvatel – při sčítání lidu v roce 1933 má obec 5973 obyvatel.

Obecná škola ve školním roce 1932-1933 má pět tříd s pěti pobočkami, celkově tedy 10 tříd. Proto bylo opět přikročeno k dlouho odkládané přístavbě, kterou realizoval v roce 1931 místní stavitel Josef Slavík. V roce 1932 byla podána žádost o zřízení vlastní měšťanské školy, neboť Praha odmítala přijímat žáky z Kyjí. 4. září 1932 byla slavnostně otevřená nová škola a od 1. října 1932 povolena měšťanská škola. Prvním ředitelem měšťanky byl Adolf Konopka. Nová měšťanská škola ale také zápasila s nedostatečnou kapacitou – v budově bylo 12 učeben a škola měla 17 tříd. Proto bylo nutné zavést střídavé vyučování. Měšťanská škola byla od září 1940 přeměněna na újezdní měšťanskou školu pro Kyje a Dolní Počernice, od září 1941 přejmenována na hlavní školu.

Po druhé světové válce škola stále bojuje s nedostatkem učeben. V roce 1948 se upravují pro školu místnosti v budově U Spudilů – 5 učeben.

1. září 1953 se mění školská soustava. Školy národní a střední se spojují v devítiletou, později v osmiletou střední školu, od září 1959 v základní devítiletou školu.

Poslední přestavba školy se uskutečnila v roce 1995 – dnešní podoba budovy byla dovršena mansardovou nástavbou druhého patra.

Dobový pohled z druhé strany rybníka

Dobový pohled z druhé strany rybníka.

Starý obrázek školy

Jedna z nejstarších fotografií školy.

Před budovou školy 1938

Focení před budovou školy v roce 1938.

Třída ve školním roce 1943-1944

Třída ve školním roce 1943-1944.

Škola U Spudilů

Škola U Spudilů.

Třída 1960 - 1961